V každé obci, a to nejen v naší zemi se nyní řeší stárnutí populace. Z hlediska architektury je to velmi zajímavý přísun zakázek, ale z pohledu obce jsou noční můrou typické populační vlny procházející naší společností v různých obdobích. Tyto vlny způsobující výkyvy v průměrném nastavení služeb obce. Je ale potřeba je vykrývat, takže musíte mít školku která může a nemusí (když nejsou děti) sloužit svému účelu, je to nastavení služeb pro lidi v produktivním věku, je to i nastavení kapacity domova důchodců. Je ten hřbitov nakonec jen rozšiřujete a rozšiřujete.
V jedné horské obci je taková poptávka po bydlení pro seniory velmi významná. Do důchodového věku se dostaly populačně silné poválečné ročníky. Obec měla možnost koupit starou horskou chatu, která je ale dnes spíše zanedbaným brownfieldem než profit přinášející nemovitostí. Protože se jedná o jednu z nejstarších horských staveb pro společenskou rekreaci v regionu, její stavebně-technický stav není valný. Rekonstrukce ve stávajícím objemu by měla velmi nevýhodný poměr investovaných prostředků na jedno lůžko. Navrhli jsme proto samonosnou nástavbu, nepřitěžující původní stavbu pod ní, která více než zdvojnásobí kapacitu objektu. V rekonstruovaném spodním podlaží budou jednolůžkové pokoje klientů, pokoje personálu, společenská místnost, komunitní kuchyň, nebo ordinace dojíždějícího lékaře. Horní patro naproti tomu umožňuje bydlení v jednotkách 2+KK, které mají kromě fantastického výhledu i samostatný přístup bočním schodištěm a mohou tak být komerčně pronajaty v letech kdy seniorů nebude mnoho. Taková pravděpodobnost je relativně nízká, ale udržitelná architektura je ta takovou situaci dopředu připravena.
Projekt: 2022 (studie), 2022-23 (DSP)
Spolupráce: Ing. Tomáš Krahula